Dokončení příběhu na téma Strach má velké oči

 

Strašidelná noc

Před sedmdesáti lety pozval hrabě Shaw Billa Blackwooda do svého zámku na oslavu manželčiných narozenin. Bylo tam mnoho hostů, kteří se výtečně bavili: jedli a pili až do noci.

Poté, co skvělá párty skončila, přistoupil hostitel k lordu Blackwoodovi a řekl mu: „Drahý příteli, bohužel tě musím ubytovat ve strašidelném pokoji. Všechny ostatní jsou už obsazeny.“ „Dobrá, bude mně potěšením,“ odvětil lord. „Ó, lorde Blackwoode!“ zvolalo několik dam s obdivem. „Nemáte vůbec žádný strach? Víte přece, že tam v noci obchází ta ubohá žena, co tam před třiceti lety spáchala sebevraždu…“ „Odkud to víte, dámy? Proto, že tam nikdo nikdy nechtěl spát? Co by na tom mělo být zvláštního, přespat tam? A vůbec, je tam nádherná vyhlídka na jezero. Dobrou noc, dámy, a sladké sny.“

 

Lord se uvelebil do horké koupele a uvažoval o ženě, která zde prý spáchala sebevraždu. Oblékl si župan, dopil víno a lehl si do sametových peřin. Nemohl usnout, po chvíli si říkal, že ten pokoj je velmi zvláštní. Začal se potit a klepat. Bylo mu hrozné horko a musel otevřít okno. Z okna bylo vidět jezero. Domníval se, že za záclonou je někdo schovaný. Řekl: „Přede mnou se neschováš, bláznivá ženská!“ Rozsvítil a tam nikdo. Lehl si zpátky do postele. Žádné změny, pořád měl ten nepříjemný pocit, že ho někdo sleduje. Otevřel novou láhev vína, napil se a snažil se usnout. Za chvíli začal vidět dvojmo a hrozně se mu motala hlava. Proč ale? Přece si dal jen dvě sklenky portského. Začínal omdlévat a než úplně usnul, zahlédl půvabnou ženu. Ráno se probudil a všem svou historku vyprávěl. Pořád byl vystrašený, tu noc si bude pamatovat. Za chvíli za ním přišly dvě dámy a s nimi i manželka hraběte. Všechno mu se smíchem vysvětlily. Vkradly se mu do pokoje a vyměnily flašku portského za jed vlastní výroby, který působil jako omamná látka. Nemohly si přece nechat ujít dříve osobitého i atraktivního lorda, který byl vyklepaný strachy.

Drahuška

 

Strašidelný pokoj na zámku

Přišel k pokoji. Rozbušilo se mu srdce, ale po chvíli se odvážil otevřít dveře. Vešel do pokoje a řekl si, že to je docela normální pokoj. Uložil se do postele a po chvíli usnul. Asi po třech hodinách najednou vyskočil z postele, protože na něho někdo skočil. Myslel si, že ho chce někdo zabít, třeba ta údajná žena, o které mluvily ty dámy dole v sále. Začal zběsile křičet a pobíhat po pokoji, ale pak se ukázalo, že to byla pouze malinká bílá myška. Uklidnil se a zase usnul. Když se ráno probudil, nemohl uvěřit, že se mu něco takového mohlo stát. Později se při každé vzpomínce začal smát, že se přece nemohl ničeho takového bát. Možná v tom měla prsty zlověstná pověst toho pokoje.

Míša

 

Kdo je ta žena?

Ten pokoj se mu náramně líbil. Nádherné peřiny, krásná postel. A ten výhled! Jako byste se dívali do ráje. Jen se díval a popíjel dobré víno. Už bylo pozdě a šel si lehnout. Krásně se mu spalo, ale probudil se, když slyšel někoho hlasitě křičet. Rychle vyběhl na chodbu, ale všichni spali a tak šel zase zpět. Lehl si a zase uslyšel křik. Otevřel oči a před ním seděla nádherná žena, ale její pohled byl studený a nedůvěřivý. Hrozně se bál, ale pak zazněl zase ten křik, žena zmizela a do pokoje vtrhly černé postavy. Zachumlal se pod peřinu a strachem se celý třásl. Po chvíli slyšel hlasitý smích. Byli to jeho kamarádi z party. Zasmáli se a šli spát. Ráno se probral a viděl vedle své postele bílé šaty. Byla ta slečna skutečná? Ptal se všech a ti mu řekli, že s bílou paní ho nestrašili. Kdo to potom byl? A co po něm ta žena chtěla?

 

Strašidelné zrcadlo

Vešel do pokoje, převlékl se do úboru na spaní a ulehl do postele. Přece se jen trochu bál, a proto pro jistotu nechal svítit tři bílé svíce. Lord se zachumlal do nadýchaných peřin a blaženě usnul. Když odbila půlnoc, rozletěly se dveře na balkón a svíce zhasly. Byla tma, až moc velká tma. Projevilo se, že lord se doopravdy hrozně bojí tmy. V tom si vzpomněl na to, co povídaly dámy. Říkaly něco o zoufalé ženě, která spáchala sebevraždu. Ano, tak nějak to bylo. Lordův pohled padl na jakési těleso, které bylo zakryté starou dekou, na které bylo napsáno Cambera. V lordovi hrklo, ale měl jakési nutkání deku z toho tělesa sundat a taky to udělal. Vtom vzplanul v údiv, protože v zrcadle se objevila krásná žena. Byla celá průsvitná a bylo na ní vidět zoufalství. Najednou ta líbezná žena začala ječet tak hrozně, až to lordovi trhalo uši. Rychle si zacpal uši, zavřel oči a začal se v duchu přemlouvat, aby se nebál. A vtom ticho, nikde nic, jen prázdné zrcadlo a ticho. To jen divoce pracovala lordova fantazie a on si uvědomil, že to byl jeho zapomenutý strach ze tmy. Tak se potvrdilo to, že strach má velké oči. Lord se uklidnil, znovu usnul a vyspal se do růžova.

 

Blackwood vešel do strašidelného pokoje a uviděl tam jenom postel a okno. Okno bylo otevřené a vedle byl balkón a na balkóně židle. Blackwood tu židličku chtěl vzít a dát ji dovnitř, ale jakmile s ní chtěl pohnout, ani se nehla. Bylo mu to divné, ale nelámal si s tím hlavu a řekl si, že už si půjde lehnout. Spal asi do půlnoci, pak se probudil a říkal si, že se půjde nadechnout čerstvého vzduchu. Když si šel zpátky lehnout, všiml si, že se židlička přesunula na druhou stranu. Bylo mu to divné, ale myslel si, že to byl jenom vítr. Najednou se ozval divný ženský hlas, který mu říkal: „Bille, zabij se. A Bill říkal: „Nezabiju se.“ Podíval se dolů z balkónu a tam byl hrabě Shaw a řekl mu, že ten hlas byl on.

Lukáš