Dopis stromu

(soutěž České pošty)

Ahoj Dube

Jak se máš. Píšu ti o tom, co se mi stalo. Je to asi neuvěřitelné, ale opravdu se mi to stalo.

25. února se oteplilo a já si řekl: „Konečně, už jsem myslel, že ta zima nikdy neskončí.“ Pozdravil jsem Sluníčko, které mě vzbudilo. Bylo krásně a já jsem se rozhlížel kolem sebe, díval jsem se na ty ptáky, kteří poletovali kolem, a říkal si, že se letos vrátili brzo. Pořád se mně něco nezdálo, něco bylo špatně, ptáci, kteří jsou většinou čilí a krásně zpívají, byli divní. Nezpívali, nepoletovali, seděli na stromech a vydávali zvláštní skřeky.

Za dva dny se všechno změnilo. Sluníčko se schovalo a vzduch se začal ochlazovat. Ochladil se natolik, že mi zbělaly větvičky, které už stihly rozmrznout. Nevěděl jsem, co se to děje. A aby toho nebylo málo, snesl se na mne šedý oblak prachu, nejspíš přiletěl z Ostravy. V Ostravě bydlí moji kamarádi Smrk a Jedle, kteří jsou na tyto mraky zvyklí, říkají jim smog. Díky smogu jsou nemocní a léčí se na otravu dřeva. Ve chvíli, kdy smog spadl na moje větve, bylo to velice nepříjemné a pocit, který mi svíral žaludek, byl nesnesitelný. Moje plíce už skoro nedýchaly. Omdlel jsem.

Dnes jsem se probudil a o všem Ti píšu. Dej si pozor na ten smog, není to příjemné, když se dusíš. A vůbec, stalo se ti to už někdy? Mně se to stalo poprvé a je to nepříjemná zkušenost. Lidi jsou bezohlední, aby měli doma teplo, vypouštějí do přírody takové „smogy“.

                                                             Měj se hezky. S pozdravem tvůj přítel Buk

Lichnov, 8. 3. 2011

Roman 

Frenštát pod Radhoštěm. 10. 3. 2011 ve 13:45 hod

Vážený pane hajný.

Jsem Smrk Stříbrný a stojím v malém lesíku, nebo spíše v tom, co z něj zbylo. Bylo nás tady hodně. Ale většinu z nás pokáceli kvůli stavbě zdejší továrny. A ti co zbyli, já jsem jeden z nich, čeká krutý osud. Já mám štěstí, ještě po 5 letech zde stále stojím. Ale z mého bratra je teď lavička a můj nejlepší kamarád krutě trpí. Popel a jedovaté plyny z továrny ucpaly jeho dýchací průduchy, takže mu nejdřív opadalo všechno jehličí a teď pomalu usychá, krutý osud že? Víte, jak je to těžké žít s myšlenkou, že jednou dopadnete stejně jako jeden z nich?

Víte, že vytváříme kyslík, abyste vy lidi měli co dýchat, poskytujeme domov lesním zvířatům a vám lidem relaxaci ve vašich bouřlivých dnech či úkryt před problémy? Tehdy jsme vám dobří, že? Proto Vás prosím, chraňte lesy, nejen kvůli nám stromům, ale taky kvůli zvířatům, co v něm žijí, a hlavně kvůli vám, lidem.

            S uctivým pozdravem a poděkováním za vyřízení

                                                                                            Váš Smrk

  Katka

Vážený pane Georgi Schallere

Žádám Vás o zlepšení životního prostředí. Jmenuji se Lena a jsem strom v lese.

Ani nevíte, jaké je to peklo probouzet se každý den na tom odporném místě. Stojím ve městě Frenštát pod Radhoštěm (malé tečce na východě České republiky). Okolo mě se skladuje toxický odpad a dřevorubci se s tím taky nepářou, během týdne pokáceli celou moji rodinu kromě malé sestřičky, na kterou stejně všichni šlapou. Ani děti nikdo neučí slušnému chování, protože se mnou tak každý druhý den třesou nebo mi lámou větve, ale když nepřijdou do měsíce, tak něco nehraje. Buď strávili měsíc u počítače, nebo je někdo zamordoval a kvůli tomu se o ně celé další noci strachuji. Já vím, že jsem trochu citlivý strom, ale i tak jsem jediná, která měla tu odvahu Vám poslat žádost o zlepšení životního prostředí.

Mám nápad, jak to zlepšit. Buď mě a mou sestru deportujte do nějakého národního parku, nebo aspoň zničte toxický odpad a pozastavte šílené dřevorubce. Doufám, že si to alespoň přečtete, než to Vaše sekretářka skartuje, aby náš les nebyl zklamaný.

S pozdravem

                                               Lena

Ve Frenštátě p. R., 10. 3. 2011

 Adéla K.

V Trojanovickém lese, Horečky; pošta: Frenštát pod Radhoštěm, směrovací číslo: 744 01

Dne 10. března 2011

Dobrý den, rád bych Vám adresoval pár slov.

Víte, bydlel jsem ještě před měsícem s mým stoletým kamarádem Javorem Javorcovým. Byl velmi dobrý kamarád, ale často měl obavy, že o něj začnou mít zájem lidské bytosti a že z něho jednoho nebo druhého dne udělají bednu na liči, což je velmi pichlavé ovoce a můj kamarád měl právě obavy, že by musel v Penny Marketu přebývat v podobě dřevěné nebo kartonové bedny a skladovat v sobě ovoce v podobě liči. Taky měl více než obvyklou starost o to, že by měl podstoupit „kremaci“. Já se vám to pokusím vysvětlit. Když si někdo chce zatopit, aby mu nebylo zima, tak použije na topení buď uhlí, elektřinu nebo dřevo - možná že existují ještě jiné možnosti, jak si zatopit. Víte a Javor, což je, vlastně byl můj kamarád, se bál toho, že si pro něj lidé přijdou s obrovskou benzínovou pilou a vezmou si jej třeba právě na topení. No a když někdo z lidí umře a dají ho spálit do ohně, tak se tomu, řekl bych, říká kremace. Javor si myslel, že si jím lidé budou chtít zatopit, a tak tento způsob likvidace stromů nazval „kremací“. Javorek byl sice takový ustrašený, možná někdy až příliš ustrašený, ale byl to strach odůvodněný. Víte proč? Představte si - den co den my stromy musíme dýchat vzduch z továren, musíme snášet bezohlednost lidí, kterým je jedno, jestli vyhodí láhev od limonády do popelnice nebo do lesa a co je horší, že lidé si pomalu začínají dělat skládky i z lesů. To nás moc mrzí a to mluvím za všechny stromy. Takové vlivy určitě ovlivnily i mého kamaráda Javorka. Nebyly to sice příčiny jeho „depresí“, ale určitě to k jeho smutku přispělo, jako když hodíte do rozpáleného ohniště dvě nebo tři polénka. Ale největší zármutek mu způsobil strach z toho, že by ho odnesli do výrobní fabriky, kde ho zpracují do podoby krabice, prostředku pro topení nebo do různých jiných užitečných forem. A právě 10. února roku 2011 - toto datum si moc pamatuji, protože šli okolo nás stromů nějací turisté a hovořili do takové svítící „krabičky“, ve které byla plastová tlačítka s čísly, byly tam ale i písmenka. Do této „krabičky“ lidé vyslovili slova: „Dnes je desátého února dva tisíce jedenáct…,“ a ještě něco k tomu dodali, ale podstatné je to datum. Právě se vám chci zmínit o tom, že tento zmíněný den - neboli 10. 2. 2011 si lidské bytosti mého kamaráda odnesli do nedaleké fabriky, zpracovávající dřevo částečně na výrobu papíru a částečně na výrobu tužek pro rýsování do matematiky. Chudák Javor, teď musí trpět bolestmi, aby si někdo na papír mohl nakreslit autíčko nebo aby si někdo mohl vytisknout písemku do angličtiny. A co když bude z něho tužka a k té tužce se její majitel nebude vůbec chovat slušně, ale spíše s ní bude házet po třídě nebo si z ní někdo udělá stožár pro loďku z papíru, jenž bude vyroben taky z Javora? Ach, jde mi mráz po zádech, sotva na to pomyslím. Víte, chtěl jsem se zeptat, jestli by to šlo, kdybyste mi tady vysadili nového kamaráda, s kterým bych si mohl povídat. Je mi sice jasné, že lidé nevyřeší ekologické problémy, protože na to nemají takovou moc. Kdyby na to měli moc, byl by tady lepší vzduch, lepší podmínky pro život lidí, ale i lepší podmínky pro život nás, stromů. Mrzí mě to, že teď už nejsem s mým kamarádem, ale věřím, že si teď se mnou bude povídat moje sestra, žijící nedaleko mě. Rád si s ní popovídám o tom, jak upéct list na slunci nebo jak si lidé odvezli automobilem mého kamaráda do nedaleké fabriky na zpracování dřeva. Už budu muset končit, protože… no, to ne… už si přišli i pro moji sestru. Tak to jsem nečekal… Komu teď řeknu příběh mého kamaráda? A dokonce příběh mé sestry? Ach, ještě že jsem si vzpomněl na to, že nedaleko mě, žije strýček Jasan. Snad alespoň jeho bude zajímat příběh mého kamaráda a mé sestry. Už jsem z toho psychického přetížení docela unavený, takže snad si přečtete tento dopis. Děkuji za pozornost.

S pozdravem Smrk Borový.

Lucka

Kamarádka Alenka Zelená

Frenštát pod Radhoštěm

774 01

Ahoj, Alenko, jsem Zelenáč a chtěl bych ti povědět můj příběh, jelikož ty jsi jediná, kdo mi může pomoct.

 Takže začal bych asi tím, že jsem sirotek. Rodiče mi pokáceli, když jsem byl ještě malinký smrček. Přišli takoví chlápci s pilama a z ničeho nic mi je uřezali. Trvalo to dlouho, než jsem se z toho dostal, ale pořád žiju. Můj hlavní důvod je, že všichni mí kamarádi umírají a to mě nehorázně štve. Kolik kamarádů mi zbylo, 2, 3, 4? Vyrábí z nás lavičky a já nevím, co všechno. Je načase tomu zabránit.Všichni si řeknou: „No však co, je to jenom strom“! Ale já NEJSEM STROM!!! Mám duši jako každý na téhle planetě a kácet nás není správné. Bude ti to připadat hloupé, ale píšu tento dopis poslední větví, co mám. Jelikož mě otrhali nějací malí kluci a šermovali s mýma větvičkama. Smůla mi teče, když si na to vzpomenu. Je to strašné a rád bych, abys nám všem pomohla. Byli bychom ti všichni moc vděční.

S pozdravem Zelenáč.

Adéla F. 

Vážený pane Hajný,

musím vás seznámit s okolními lesy, které jsou znečištěné a zanedbané různými odpadky a harampádím. Někteří lidé si lesů váží a pomáhají s úklidem nebo s krmením zvěře, avšak některé školní turistické kurzy nebo jen procházející turisté odhazují odpadky za každým stromem. Každou krásnou rostoucí květinku zašlápnou a každý nový narostlý hříbek buď rozkopnou anebo vytrhnou a zahodí. Jsem s tím velmi nespokojený. Lidé nás kácí jen pro svůj užitek, ale neuvědomují si, jak jsme důležití. Až přijde na den, když už tady nebudeme, tak své činy nebude možno vzít zpět. Bude pozdě už na nasazení nových stromů a příroda tak bude kompletně zničená, jestli tohle budete chtít podstoupit, můžete se rozloučit s čistým ovzduším.

Děkuji za vaše pochopení.

S pozdravem pan Smrk

Denisa

Bez oprav

Dobry den pane hajný

Píši vám tento dopis protože si chceme všichni v tomhle lese postěžovat jaké máme špatné podmínky k životu a jak se nám všem špatně bydlí a proto si myslíme že byste se o nás mohli starat lépe než se o nás staráte teďkom například by se mohl les někdy uklidit protože sou v něm odpadky které lidi vyhazuji a neuvědomují si že tímto škodí celému lesu a hlavně zvířatům které se kvůli nim můžou zranit a něco si jim může stát takže vás chceme poprosit abyste neškodili lesům a všem co tam bydlí tak jestli nám přestanete ničit přírodu jako už třeba kácením lesa nebo vyhazováním odpadku do lesa tak jsme vám za tohle velmi vděční že to pro nás uděláte a tak nám pomůžete a jestli to vážně uděláte tak vám slibujeme taky my že pomůžeme my vám lepším obvduším a krásným a čistým lesem tohle je vše co jsme vám chtěli říct děkujeme za přečtení tohoto dopisu

s pozdravem celý les. (Celý dopis jako jedna věta!!!)

Dobrý den pane hajný.Já jsem Smrk Ztepilý.Chtěl bych vás požádat tímto dopisem,aby jste se více starali o lesy ČR nebo aspoň co zněj zbylo.Místo krásného lesa,který tu stál už víc něž 100 let,postavili dvě továrny ,které zněčištuji ovzduší a umírají zbytečně stromy,například můj bratranec Smrk Střibrný byl to skoro nejhezčí strom v lese a tedkom sněho padá jehličí a pomalu usychá.S ostatních stromů.které tu stáli jsou snich tedkom lavičky,stoly,židle atd...Dobře víte že pro vás produkujeme kyslík a dávame domov zvířatům a spevnujem půdu.Takže vás žádam abyste se lépe starali o lesy ! Děkuju vám s pozdravem Smrk Stepilý.