Atomový týden

Úvodní stránka | Naše tvorba v 9. třídě | Atomový týden

Atomový týden

Atomový týden proběhl poklidně, pointa spočívala v tom, že jsme se bavili o atomových bombách, o výrobě atomové energie, o důsledcích atomového výbuchu atd. Popudem byl jaderný útok na Hirošimu a Nagasaki. Do atomového projektu se zařadila většina předmětů: D, ČJ, M, Ch, VV, Z, AJ, F. Dozvěděli jsme se mnoho zajímavých věcí. Tento projekt, jako většina podobných, proběhl již v minulých letech.

Učitelé se shodli, že letos jim příprava nezabrala mnoho času, jelikož materiály měli z předešlých let a letos jen dolaďovali drobnosti. Ale také se většina shodla, že když materiály sháněli poprvé, zabralo jim to opravdu hodně času. Nedivte se, ono to opravdu asi není jen tak.

V dějepise se projekt týkal Nagasaki a Hirošimy. P. uč. Ondryášová si musela přečíst různé informace, abychom byli pravdivě informováni a věděli jsme i zajímavosti, naskenovat různé obrázky, jelikož všechny na internetu nenajdeme, a abychom viděli, jak to vypadalo, musí se vybrat dobré video a jelikož jej p. uč. měla na kazetě, musela jej přehrát na DVD. To, jak jsme zjistili, nefungovalo a p. uč. jej musela přehrávat znovu. Do literatury musela najít vhodnou ukázku a vymyslet téma do slohu. V matematice bylo nutné vymyslet různé příklady týkající se právě probíraného učiva. To měla na starosti p. uč. Bartošová, která dostala zadané letopočty a k nim vymýšlela příklady. V chemii měla p. uč. Maňasová připravenou prezentaci s videoklipy o jaderné elektrárně, kterou měla z minulých let, jen ji musela předělat do jiného programu. Určitě byste neřekli, že se dá jaderný projekt realizovat i ve výtvarné výchově. P. uč. Bartošová našla materiály o ozářené dívce s jeřáby (podle pověsti mělo platit, že pokud jich z papíru složí tisíc, uzdraví se). V zeměpise loni p. uč. Parmová vymyslela tabulku plaveb a letů do Japonska, což bylo náročné na čas. V angličtině a ve fyzice to tak akční, jako například v dějepise nebo matematice nebylo, ve fyzice jsme se dozvěděli něco málo o jaderných bombách, ale v podstatě to nebylo o moc jiné než v chemii, tady nebyla zapotřebí nějaká zvláštní příprava, stejně jako v angličtině, kde p. uč. Šmírová dostala před hodinou text od p. uč. Ondryáše a ten jsme měli během asi 10 min. přeložit do angličtiny.

Pak už se jen musí naplánovat týden, ve kterém to celé proběhne, abychom v tom týdnu měli také výtvarku, protože ta je jen jednou za 14 dnů, a domluvit se s ostatními kolegy (i tak se stane, že někdo zapomene).

Většina učitelů se tedy do projektu pustila s vervou a shodli se na tom, že příprava zabere spoustu času, někteří to však pojali jen povrchně, což některým z nás (žáků) bylo líto.

Katka

Poslední okamžiky – zahlédl jsem výbuch atomové bomby

* Mě by napadlo, že v tu chvíli tam chci být se svýma nejbližšíma. Že jsem tolik věcí neudělala a nezažila. Mrzelo by mě všechno, co jsem komu provedla. Že tak často jsem nenavštěvovala babičku a zbytek mojí rodiny. Asi bych chtěla ještě naposled rychle zavolat někomu nejbližšímu a říct mu to, co jsem měla na srdci.

* Asi bych myslela na to, co dělá mamka s taťkou a že bych chtěla být s nimi. Pak by mi možná bylo líto toho, že umřu tak brzo, aniž bych stihla to, co jsem měla v plánu.

* Myslel bych na to, že bych byl nejraději s rodinou, kamarády, … a na to, že nemusím do školy.

* Já bych si vzpomněla na to, co jsme se učili ve škole a mrzelo by mě, že jsou někteří lidé tak bezcitní a sobečtí. Snažila bych se utéct, ale pokud bych to nestihla, umřu.

* Myslím, že bych myslela na svoji rodinu. Měla bych pocit beznaděje a jen doufala, že umřu já a ne má rodina. Myslím, že by mi slzy stékaly po tváři a já myslela, co budu dělat, když přežiju. Myslím, že v té situaci by mi došlo, co znamená milovat.

* První z myšlenek by asi byla, jak se zachránit. Když bych zjistila, že to asi nepůjde, myslela bych na rodinu, na nejhezčí zážitky, co jsem s nimi zažila. Potom by mě asi mrzelo to, co jsem nezkusila, i když mě k tomu přemlouvali., nebo to, co jsem měla v plánu udělat. Chtěla bych asi být se svou rodinou.

* Kdyby v Ostravě vybuchla atomová bomba, tak bych utíkal domů, jestli se někomu z mé rodiny něco nestalo. Nejprve bych asi myslel na rodiče a na to, že jsem skoro nikde nebyl a že jsem nic nezažil.

* Myslel bych na smrt, na to, jak jsem život celkem promarnil. Asi by mě nejvíc strašilo to, že již nikdy neuvidím svoji rodinu, přátele, kamarády, … jediné, co bych dělal je, že bych s panikou zdrhal.

* Kdybych věděla, že za pár minut či vteřin umřu, utíkala bych a naposledy se chtěla rozloučit s mými nejbližšími… Určitě bych nestála a nelitovala se, utíkala bych, jak nejrychleji by to šlo a rozloučila se… Přece jenom už je nikdy neuvidím… Je to hnusný pocit, kdybych věděla, že za pár minut umřu.

* Myslel bych na rodinu, co zrovna dělají, myslel bych na to, že jsem se s nimi nerozloučil. Potom bych si sedl a čekal, co se stane. Pak bych šel na houby, kdybych byl v lese.

* Kdybych byl v téhle situaci, tak bych asi první běžel do bezpečí, abych přežil. Ale tohle by se mi nejspíš nepovedlo. Asi bych myslel na svoji rodinu a svoje přátele.

* Já nevím. Asi bych si v okamžiku rychle proběhl celý svůj život a snažil bych si představit nejhezčí okamžiky v životě. Nebo bych si zkusil představit ty lidi, co k tomu byli nejblíž a co se tam děje.

* Myslel bych asi na rodinu a asi by se mi promítl život před očima a v poslední řadě bych se snažil věřit, že to přežiju.

* Co mám dělat? Seběhnout dolů nebo zůstat nahoře? Schovat se nebo se dívat na zkázu? V hlavě by se mi honila určitě spousta otázek.

* Šel bych do hospody, dal bych si panáka a pořádně bych se ožral.