Jsme básníci...

Jaroslav Seifert rád navštěvoval Beskydy. Frenštátu a okolním vesnicím věnoval několik svých básní. Básně věnované našemu okolí jsme se pokusili napsat i my…

 

Javorník

Vždy když jdu po jeho cestě,

vidím krásy, jichž je víc než kapek deště.

Mezi nimi teplý vánek vlající,

střípky smrkového dřeva nosící.

 

Když na vrchol vyjdu,

dolů zase rychle sejdu.

Plná vzpomínek má mysl bude,

až mě moje touha zde opět přivede.

 

Tráva tam na svazích rostoucí,

bere mi z plic dech,

jako ten jemný mech,

prostě Javorník, celou svou krásou matoucí.

 

Jaro, léto, podzim, zima,

na Javorníku je krásně i z kraje října,

a potom, až člověk zestárne,

kéž se na Javorník, aspoň jednou dostane.

Lucka

 

Javorník

Za malinkou vsí

a drobounkým polem,

s lesíkem se mísí

a srnka skáče kolem.

 

I cesta na něj vede,

kolem dokola.

I Emil po ní jede,

ale radši slezl z kola.

 

Na vrchol i stezka vede.

Lesem, polem, vsí.

Tam už Emil nepojede,

jelikož to nevyjede.

 

Na vrcholku spousta lidí je,

většina v hospodě.

Chlápkovi rogalo vlaje,

a proto kleje.

 

Javorník je hora

jako žádná jiná.

Je větší jak brambora

a v hospodě zas plná vína.

Vojta

 

Horečky

Horečky, ta hora malá,

chlubila se krajinou svou,

teď je ale opuštěná,

kde ti lidi teďka jsou?

 

Ty krásné stavby, co zde byly,

ta radost, co po nich putovala,

opuštěné jsou zde nyní,

a příroda je teďkom sama.

 

Nikdo neví, co se stane,

třeba všechno zchátrá,

nikoho ale nenapadne,

co krásného se na nich skrývá.

Emil

 

Horečky

Hora a velká hora,

to jsou přece Horečky.

Nefunguje už Vlčina stará,

ale jsou to naše kopečky.

 

Je tu smrk a borovice,

nemyslím na to více.

Je tu krásně vlaho,

ale nenávidím bahno.

 

Jsou tu krásné domečky

a malé jedličky.

Je tu prostě krásně,

jen pro to píšu básně.

 

Někdy uvidím veverku,

pěknou rezavou čiperku.

Jarek 

 

Frenštát

Frenštát je tak malý,

jak čtyři baráky z Prahy.

 

Jsou tu kolem samé hory,

ale lidi stejně chodí jen z hospody.

 

Lidi chtěli znovu otevřít doly,

aby bylo konec svobody.

 

Měli jsme tady pořád čisto,

teď už to není zas tak jisto.

 

V létě tady bývá dost plno

a na polích se pěstuje žitné zrno.

Pavel

Frenštát

Frenštát to je pěkné město,

není velké ani malé,

je tu dětí víc jak přes sto,

všichni maj se dobře stále.

 

Příroda je tady krásná,

všude je tu samý les.

Obloha je modrá, jasná,

obklopuje nás i ves.

 

Žuchov, Tichá, Trojanovice,

tam nechodit nikdy více.

Frenštát ten je nejlepší,

vrátím se, je nejhezčí.

Klára

 

Frenštát

Frenštát, to je okolí,

kde se lidi veselí.

I když je tu pomluv hodně,

je tu prostě strašně krásně.

 

Procházím se víc a víc,

mířím s tímhle na měsíc.

Kolem louky, prostě les,

v okolí je samý pes.

 

Cítím čistý svěží vzduch

a ne ten ostravský puch.

Je to vždycky krásné období,

tohle nikdo nikdy neobnoví.

Míša