Kunčice p. O.
Na konci 13. stol. žili v malém lese kuny místo lidí. Tenkrát byla taková vláda, když někdo nechtěně ulomil větev, šel na popravu. Jednoho dne přijel do malého lesa sám velký ONDRA. Na uvítaní mu kuny postavily pódium a zazpívaly písničky. Jenže byli moc těžcí tak, se to s nimi propadlo. Ale Ondra nevěděl, co s nimi, tak je popravil a zakopal pod nějakou horu. Ale nevěděl, jak se ta oblast jmenuje, tak ji pojmenoval Kuny pod Ondrou. Protože se chtěl Ondra ve svém malém městečku usadit, přijela za ním jeho rodina. Po pár týdnech se začali do malého městečka stěhovat lidé a začali si stěžovat, že Kuny pod Ondrou je hloupý název. Ondrův nejmladší syn Jupire vymyslel, že by se to mohlo jmenovat Kunčice pod Ondřejníkem. Zlá rodina vymřela, ale název pořad existuje....
Jak vznikl Frenštát p. R.
Frenštát - tehdejší název FERERO ROŠTĚMBURK vznikl takto: Jednoho dne král Anglie Ferer IV. jel na koni za svou příbuznou do Tichonoburku vyjednat panství nad Trojanoburkem. Při cestě dlouhým lesem uviděl mnoho bohatých stromů, které chtěl využít na nábytek svého panství. Když ale les vykácel, zjistil, že by se na tom místě mohlo postavit město. A tak když měl 45 let svého věku, podařilo se mu vypracovat krásné město, které později pojmenoval po svém jméně a po krásné hoře, které se nazývé Radhošť. A tak vzniklo město Frenštát pod Radhoštěm.
Klára a Lucka
Město Kopřivnice
Žili byli pán a paní Kopřivovi. Měli jednoho syna a dvě dcery. Syn se jmenoval Franta Kopřiva, 1. dcera se jmenovala Frantinka Kopřivová a 2. dcera se jmenovala Ňufínka Kopřivová. Pán a paní Kopřivovi chtěli založit svoje město. Vymysleli název města (Kopřivnice). Tak Vymysleli plány na město. Trvalo jim to asi dva roky. Např. kde budou obchody a baráky. Mezi tím tam postavil město jejich děda Pepa Kopřiva. Město se jmenovalo Kopřivnice, protože jejich děda jim ukradl nápad. Pan Kopřiva byl naštvaný, ale nemohl už nic dělat, protože děda Kopřiva měl nad městem pravomoci a mohl by dát pana Kopřivu zavřít do basy. Od té doby pán a paní Kopřivovi nemají rádi dědu Kopřivu. Ale přesto všechno, co se odehrálo tak či onak, město Kopřivnice by vzniklo stejně.
Samuel a Pavel
Pověst o Frenštátu
Asi před 700 lety byli dva muži Karel Frenš a Adam Rychlý a ti měli zájem o stejné město Irenštát podle jedné ženy Ireny Králové. Karel a Adam měli něco udělat pro město Irenštát, který bude mít nejhezčí sochu, tak se stane majitelem města. Karel postavil sochu Radhošť a pod ní tajně ukryl poklad. Adam postavil na Irenštátském náměstí kašnu Neptuna. Irena se nejdříve nemohla rozhodnout, ale po nějakém čase se přece rozhodla, že Karel má pro Irenštát významnější sochu. A tak se Irenštát přejmenoval podle Karla Frenše na Frenštát pod Radhoštěm.
Míša a Peťa
Jak vznikl Frenštát
Dávno, dávno, když už byl rod a město Praotce Čecha více rozrostlý, narodil se jednomu sedlákovi a sedlačce malý, ale už od narození statný klouček. Dali mu jméno Frenšnštajn. A byli za prorokem, který nastoupil po Libuši. A ten jim řekl, že vykoná velké věci, ale nechtěl říct jaké. A tak klouček rostl jako z vody. Až měl 20 let, tak oznámil tatínkovi a mamince, že má rodinu a přátelé a že má chuť vyrazit do světa. A tak založil město jako jeho předkové. Maminka s tatínkem smutně, ale povolili. A tak hned na druhý den ráno už balil věci a rodinu, vzal si koně a vůz. Maminka mu napekla přes noc buchty. A mohli vyrazit na cestu. Maminka s tatínkem s brekem mávali. Frenšnštajn jel dohromady 3 týdny. Mezi tím se zastavovali u předků, kteří postavili města před nimi. Vždy vyrazil zásobován. Když konečně dojeli, byla tam krásná zelená louka asi tak o rozměrech 100 hektarů. Blízko byl les a k vodě neměli daleko. Jejich muži museli jít nasbírat suroviny. Nasekat dřevo, donést kameny, nasbírat hlínu a ženy šly nasbírat jídlo, aby mužíčkům mohly uvařit. A konečně se mohlo stavět, ale byl tu problém. Neměli pracovní nářadí, asi si ho zapomněli v rodném městě. Tak si je vyrobili a začali stavět. Krůček po krůčku. Začali stavět malé obytné domečky, 2 kostely, jeden zasvětili sv. Martinovi a druhý sv. Janu Křtiteli. A hlavní budovu Ale něco zcházelo kde se budou učit děti? A kde se bude pracovat? A tak postavili jednu školu a radnici. Postavil ho Frenšnštajn. Tak to pojmenovali po něm. To bylo slávy a vidíte, vyplatilo se to, teď je to úžasné město.
Katka a Eliška
Frenštát
Nějaký poustevník Frenknštejn z Hukvald šel se svou rodinou směrem k nejvyššímu vrcholu, který viděl. Došli k velké kotlině, v ní zakopl o pařez a vykřikl: „DO FRENU!“ Zvedl se a všiml si nádherné krajiny kolem sebe. V kotlině se usadili a postavili srub. Krásného rána se šla manželka se svými dětmi porozhlídnout, našli u velké hory (Radhošť) nějaké zvláštní obilí. Doma ho manželka pojmenovala po své dceři Pohance. Za pár let s pohankou začali obchodovat. Do města se začalo stěhovat mnoho lidí. Nejmladší syn poustevníka byl už dospělý a založil město po svém otci Frenknštejnovi jako Frenkštát. Na vysoké hoře nechal postavit velkou sochu Radegasta a všichni si ho pamatují jako pohanského boha, který městu donesl Pohanku. Vybudovali knihovnu, kde zapsali, kde Frenkštát leží a vedle čeho je blízko.
Drahuška a Aďa
Jak vznikl Frenštát
Byl jednou jeden pán Fren a máma mu řekla, ať si najde dům a pozemek. Tak šel, šel pořád v lese, až potkal staříka.
Stařík se ptá: „Co tu děláš a jak se jmenuješ?“
Fren: „Jmenuji se Fren a jdu hledat pozemek. A vy?
Stařík: „Jmenuji se Radhošť a jenom se procházím.“
Fren: „A nevíte o nějakém pozemku?“
Radhošť: „Ale vím, běž 10 km rovně a vstoupíš na plošinu.“
Fren: „Tak děkuji.“ A šel a šel až 1 km před koncem uviděl ženu, která má horečku a zeptal se jí:
„Co tu děláš a jak se jmenuješ?“
Žena: „Jmenuji se Štát a je mi blbě. A ty?“
Fren: „Jmenuji se Fren a jdu na svůj pozemek, nechceš jít se mnou?“
Štát: „No tak jo.“ Tak šli. Jak přišli ,postavili si dům.
Štát: „A jak se to tu bude jmenovat?“
Fren: „No přece Frenštát pod Radhoštěm.“
Štát: „A proč pod Radhoštěm?“
Fren: „No protože jeden stařík Radhošť mi řekl, kde tento pozemek je!!!“
Štát: „No dobře a nemohli bychom pojmenovat i ten kopec, kde jsme se poznali?“
Fren: „Tak Horečky, protože jsi tam měla horečku.“
Po roce a půl si pořídili dítě Martina a chtěli ho taky nějak proslavit, tak ho dali do znaku, a tak vlastně vznikl Frenštát pod Radhoštěm.
Emil a David