Příběh papírového draka
Ahoj, jsem papírový drak Kaštan. Vyrobila mě jedna šikovná holčička z 6.C jménem Petra. Paní učitelka mě dala do květináče, ale po chvíli mě to tam přestalo bavit, a tak jsem vyletěl otevřeným oknem ven. Překvapilo mě, že je ten svět tak krásný, viděl jsem tolik krásných věcí. Na druhý den si ve škole všimli, že jim jeden drak chybí. A tak mě šli hledat, ale marně, protože už jsem byl za hranicema. Od té doby si tam venku létám. Zatím ahoj.
Míša
Ahoj! Jsem dráček Veselohráček, mám tmavou zelenou barvu a v květináči vůbec nejdu vidět. Hrozně mě to štve. Tak jsem se rozhodl, že se trošičku proletím. Jupííí, už jsem konečně venku! Byla to docela práce, dostat se z toho květináče. Ale za ten pohled to stojí! Už jsem konečně viděl krajinu, kterou vidím ve škole jen na obrázcích. Taky jsem viděl policii ,jak zatýká zloděje, bylo to žůžo. A nakonec jsem si k někomu sedl na kolo a dal jsem si zmrzlinu. Brrr!!! Byla moc moc moc studená. Pak jsem se vrátil do školy a dal jsem si teplý čaj. Sice jsem trochu kašlal, ale byl jsem ve škole rád.
Anďa
Ahoj, jsem papírový drak jménem Podzim. Vyrobila mě jedna velmi šikovná holčička jménem Míša. Nechce se mi viset na stropě, chci proletět celý svět. Jednoho dne bylo moc krásně a byla otevřená okna, a tak jsem využil příležitosti a vyletěl ven. Letěl jsem, až pak jsem se zamotal do stromu, ale jeden pán mě vyndal a pustil, já mám velkou radost, že můžu letět, ale kam? To je jedno, už letím 2 dny. Najednou zavál silný vítr a odneslo mě to někam daleko. Viděl jsem tam jedno město a v tom městě bylo hodně draků. Skamarádil jsem s jedním drakem jménem Laguna. Jsme nejlepší kamarádi. Jednoho dne jsme se rozhodli, že poletíme na výlet. Letěli jsme několik dnů, až pak jsem si všiml, že je to tu nějaké povědomé. No jasně! To je ta škola, kde jsem byl vyrobený, a tak jsme ta zůstali.
Peťa
Ahoj! Já jsem dráček Zelenáček a povím vám příběh. Jednoho dne ve středu jsem byl vyroben od nějaké holky z 6.C. Jsem z papíru a lepenky. Ale strčili mě do květináče a já s ostatníma drakama jsme tam nechtěli zůstat, tak jsme vyletěli z okna, ale neznal jsem ten velký svět, tak jsem se ztratil. Říkal jsem si, že se za chvíli vrátím, ale nešlo to. Bylo tam tolik zajímavých věcí a potkal jsem tolik zvířat a lidí, no prostě SUPER!!!! Ale najednou jsem se nedíval na cestu a skončil jsem ve stromě. No to byly boule, AUUU!!! Když si na to vzpomenu, tak ještě teď mě to bolí. Řekl jsem si, že už se opravdu musím vrátit. Tak jsem se zvedl a letěl jsem zpátky. Ve škole už na mě všichni čekali a byli zvědaví, co se mi stalo, tak jsem jim to povyprávěl. Ale nechtěl bych to zažít znovu!!!
Aďa F.
O papírovém drakovi Jonášovi
Jednoho dne ve škole, kdy měli děti výtvarnou výchovu, paní učitelka řekla, že si udělají papírové draky. A tak dělali. Za necelé 2 hodiny draci byli na světě. Jeden kluk jménem Petr pojmenoval svého draka Jonáš. Jeho radost, že si Jonáše nechá, se zhatila, když paní učitelka řekla, že budou na výzdobu třídy. Rozloučil se s Jonášem a šel domů. Tuto noc je kouzelný úplněk a všichni draci ožili. Jonáš na nic nečekal a letěl za Petrem. Proletěl celým městem a koukal do každého okna. A nakonec Petrovo okno našel. Zaklepal a Petr se vzbudil a otevřel okno, aby mohl s Jonášem mluvit. Mluvili celou noc až do svítání. Najednou si Jonáš vzpomněl, že musí zpátky do školy, tak se rozloučil s Petrem a odletěl.
David
Jednoho dne ve středu mě nějaká holka vyrobila. Moc se mi líbí, jak mám pěkný obličej, ale nechtělo se mi trčet v trochu smradlavé třídě. (Nechtěl jsem to říct tak škaredě.) A tak jsem uletěl. Konečně jsem si všiml, jaké mám vlasy ze sysla a obličej zelený. Ale moc jsem se nepozoroval a letěl jsem pryč. Viděl jsem krásně zbarvené stromy, ptáky, lidi, auta. No byl to takový malý výlet. Ale začalo pršet, tak jsem letěl zpět do třídy, ale odnesli mě z ní pryč. A až doteď nevím, kde jsem. No, byl to pěkný výlet.
Eliška
Můj první den byl ve středu. V učebně výtvarné výchovy mě stvořila nějaká holka z 6.C. Jsem ze zeleného papíru, kartonu, barevného papíru a provazu. Strčili mě do květináče. Týden jsem tam trčel, ale pak zapomněli zavřít okno a já byl konečně volný. Letěl jsem přes školu, přes domy, nad nádražím a doletěl na kopec Marek. Tam děti pouštěly mé kamarády draky. Akorát že byli větší a barevnější než já. Viděl jsem kapli, šípky a nějakou budovu. Je tam hezký výhled na město. Bylo to opravdu krásné. Ale pak byla zima a já se radši vrátil zpátky do školy. Ten den se mi opravdu vydařil.
Katka
Než jsem se narodil, byl jsem obyčejný kus papíru a škaredé plato lepenky. Ale jedna holka z 6.C mě začala vyrábět. První tělo, potom oči, nos, pusu, zuby a nakonec krásné mašličky jako vlásky. Ale co jsem nevěděl, že mě zapíchnou do květináče na to největší horko a musel jsem se dívat na ta děcka, co jenom zlobí a neučí se!!! Řekl jsem si: „Tady přece nemůžu být!!!“ Tak jsem vyletěl nad školu a s údivem jsem strnul. Jak je ten svět VELKÝ a OBROVSKÝ. S úsměvem jsem se vydal do cukrárny, ale než jsem tam doletěl, skoro mě přejelo auto, autobus, kolo, tramvaj, koloběžka a vlak, tak jsem se lekl, že jsem vyletěl do vzduchu a zase mě málem srazilo letadlo. Řekl jsem si, že to už mi bylo líp, když jsem byl v té 6.C a radši jsem se vrátil do květináče.
Klára
Drak se štěstím
Byl jsem obyčejný kartonový papír a ve mně lcd televize. Pak mě dali na půdu, ale za 2 roky přišel jeden kluk a vzal mě dolů a šel se mnou do školy. Tam mě vystřihl a byl ze mě kosočtverec. Nalepil mi oči, pusu, nos, hezké mašle, špejli a ocas a byl ze mě drak. Dali mě do květiny, která zrovna moc nevoněla. Další den jsem uviděl krásné bílé létací stvoření. 6.C měla zrovna přestávku a hráli si s míčem, kopli míč do kytky a ta letěla z okna ven. Zjistil jsem, že umím létat, tak jsem letěl za bílým létacím stvořením. Byl to motýl. Hráli jsme si a pak se zatáhlo a začalo pršet, motýl se schoval do díry, ale já jsem nemohl, protože jsem velký. Nezbylo mi nic jiného, než zmoknout. Další den se bouře ustála a viděl jsem jednoho kluka a neuvěřil jsem vlastním očím! Byl to ten, který mě vyrobil. Vzal mě domů a tam mě usušil a dal do kytky, která hezky voněla. No měl jsem teda veliké štěstí.
Emil
Ahoj, jsem drak z papíru, špagátu a z balzy a jmenuji se Alex. Jak mě vyrobili, tak mě hned dali do květináče, ale to už mě nebavilo, tak jsem vyletěl ven a viděl moc a moc zajímavostí, věci, co by člověk moc neviděl. Letěl jsem nad barákem a zasekla se mi šňůrka o anténu, ale vyvlékl jsem se a letěl jsem moc vysoko. Narazilo do mě vlaštovka a padal jsem, a tak jsem už nelítal.
Honza
Ahoj, nebo spíše nazdar. Jo, to nazdar bylo lepší. No přejdeme k věci. Víte, nebaví mě pořád stát v tom nepohodlném květináči a ještě k tomu se na vás dívat, jak píšete písemky. A taky mě už z toho usmívání bolí pusa. Vyrobila mě jedna nějaká holka z 6.C, která si myslí, že zuby můžu mít pořád schované. No ale aspoň se nemusím stydět, že je mám špinavé. A ta vaše okna … ta taky nejsou moc zavedená k teplu. Chápu, že potřebujete kyslík. Jenže co máme dělat, když mým kamarádům fouká na nohy. Taky mě znervózňuje ta modrá konev, která je přímo u mě a vůbec se se mnou nebaví. No, ale že bych uvažoval o tom, jestli bych letěl do světa, tak to čekám už tři dny na kamaráda z Afriky, který mi slibuje, že pro mě přiletí letadlem. No, ale nevím, protože je nespolehlivý. Já se ale loučím a nashle.
Lucka
Čau, jsem hnědý papírový drak. Vytvořila mě jedna holčina z 6.C. Pojmenovala mě Will. Vzala si mě domů a zapíchla mě do papírové krabice, kolem mě bylo plno kartonů od mlíka a pode mnou byly nedojedené cornflaky. Zahrabal bych víc a našel bych i... ale to je jedno, vyletěl jsem z krabice a porozhlédl se po bytě. Vypadalo to, že jsem v činžáku, ale ve kterém patře, to nevím. Okna byla asi zavřená a dveře očividně též, řekl jsem si, že se kouknu na nějaké časáky, ale měla tam samý Popcorn a nějakou Top dívku (sice na titulní straně byl nějaký Amík). Najednou mě něco příjemně zastudilo, vykřikl jsem: „OKNO!“ V druhém pokoji bylo pootevřené, a tak jsem vyletěl. Pode mnou typuju tak15m, ale byl tam krásný výhled na město. Pár metrů pode mnou na chodníku na mě začal štěkat Yokshire. Pod velkýma panelákama bylo stromořadí nebo park, tak jsem tam letěl (doslova). PARK. Nikde ani živáčka, docela se zatahovalo. Říkal jsem si, že asi mají všichni strach z toho, že zmoknou, no ale přece nejsem z cukru! Vyletěl jsem z parku na cestu, jezdilo tam dost aut, letěl jsem podél silnice směrem na východ. Zastavila mě vůně masa, ale všiml jsem si, že to je jenom sušené maso ve zverimexu. Vyletěl jsem na radnici, poptat se holubů, kde co a jak. Pokecal jsem si s párem holubů a ti mi řekli, že je volný byt na konci parku - Dub 56, je to 1+1, ale aspoň něco. Najednou začalo krápat a papír se mi zčistajasna začal rozpouštět a v tu chvíli mi došlo, že proto se všichni ptáci bojí deště. V cuku letu sem tryskem zaletěl do mojí díry v Dubu, bylo tam teplíčko, ještě chvíli a byl bych promočený až na špejli. Vyprávěl 11letý drak Will.
Drahuška
Byl jsem jenom ošklivý kus kartonu, papíru a špejle. Potom mně děti v 6.C vyrobily, upravily a tak dál. Když jsem byl hotov, tak mně strčili do květináče a celé dny jsem tam trčel a málem jsem nebyl vidět. Tak jsem si řekl, že uteču. Vyskočil jsem z květináče a začal jsem prohledávat lavice ve třídě. Pod jednou lavicí bylo strašně hodně papíru, tak jsem si vyrobil vlaštovku. Vyletěl jsem ven z okna na té vlaštovce a už jsem byl na svobodě. Letěl jsem výš a výš a výš a „bum“, srazilo mě letadlo. Už padám dolů po hlavě celý pokrčený, zmuchlaný jako papír do koše.“Žuch!“ Už jsem v něm.
Poučení pro draky: Nikdy neutíkejte těm, kteří vás vyrobili!!!
Roman